Příběh území Masarykova nádraží

Území se stalo součástí Nového Města pražského. Došlo k jeho rozdělení městskými hradbami, jejichž existence významně podmínila budoucí rozvoj území. Zatímco uvnitř města probíhá výstavba, vně hradeb v ochranném hradebním pásmu je výstavba zakázána ze strategicky obranných důvodů.

Původně středověké opevnění bylo nahrazeno novým bastionovým opevněním. Zároveň došlo k posunu městských bran. Horská brána, která původně zakončovala Hybernskou ulici, byla posunuta více na jih a z Hybernské se tak stala klidná ulice s rezidenčními paláci. Brána byla zároveň přejmenována na Novou bránu. Ulice Na Poříčí zakončená Poříčskou branou vzkvétala a byla rušnou ulicí s mnoha řemeslnickými dílnami a hostinci. 

Na volných plochách hradeb byla ve 30. letech 19. století založena parková promenáda s kavárnami, nabízející úchvatné výhledy na pražské panoráma a zároveň na tehdy ještě zemědělskou krajinu před hradbami. Území dnešního nádraží bylo řídce zastavěné a převládaly v něm zahrady. I to bylo jedním z důvodů, proč bylo pro stavbu nádraží vybráno právě toto místo.

Pravidelný provoz byl na prvním železničním nádraží v Praze zahájen 1. září 1845. Umístění nádraží a kolejiště navrhl Jan Perner, vrchní inženýr státních drah. Podoba budov vzešla z pera architekta Antonína Jünglinga. Vzhledem k omezenému prostoru uvnitř městských hradeb bylo nádraží rozděleno na vnitřní a vnější část. Toto řešení bylo ve své době unikátní. Z vnější obslužně technické části projížděly vlaky do vnitřní části nádraží branami v městských hradbách, které se na noc zamykaly.

Z nádraží se stává brána pro cestující do Olomouce, Vídně a také Drážďan. Spojení se Saskem zajistila výstavba Negrelliho viaduktu. Od roku 1874 dochází k postupnému bourání městských hradeb a vlaky již neprojíždí branami skrze opevnění. 

Provoz nádraží přivádí do svého okolí významné instituce a provozy. V jeho okolí vzniká pošta, pro cestující vznikají v blízkosti významného dopravního uzlu hotely a hostince. Celnice je napojena na nádraží železniční vlečkou v trase dnešní ulice V Celnici. 

Na počest prvního československého prezidenta je nádraží přejmenováno na Masarykovo již v roce 1919. V rámci modernizace je budována elektrická trakce. V regulačních plánech se poprvé objevuje myšlenka na přemístění nádraží a zrušení původní odjezdové a příjezdové budovy. V místě nádraží měl vyrůst blok zástavby, který by fixoval posunutou uliční čáru ulice Na Florenci v ose nově vytyčené ulice V Celnici a prodloužil tak uliční síť do prostoru zrušeného kolejiště pro nákladní dopravu.

V období druhé světové války byly připraveny velkolepé plány, které by významně změnily podobu území. Masarykovo nádraží mělo být zcela zrušeno, Hlavní nádraží přemístěno pod Vítkov a územím měl od severu k jihu procházet široký městský bulvár, tzv. severojižní transverzála, lemovaný stromořadím a novou reprezentativní výstavbou. Tyto plány nebyly realizovány a nádraží bylo v roce 1940 pouze přejmenováno na Praha-Hybernské nádraží.

Po válce je nádraží vrácen původní název, ale už v roce 1953 dochází opět ke změně názvu na nádraží Praha střed. O deset let později byl ukončen parní provoz a z nádraží jsou vypravovány vlaky s motorovými jednotkami. V tomto období nádražím projíždí vlaky spojující Budapešť, Prahu a Berlín. 

Myšlenky městských plánovačů se v 60. letech pod vlivem narůstajícího automobilismu více orientují na celoměstská dopravní řešení a výsledkem je v letech 1974-78 výstavba přemostění Masarykova nádraží v délce 240 m jako součást tzv. Severojižní magistrály. Ta vytvořila výraznou bariéru v daném území a znovu jasně vymezila hranici mezi Novým Městem a Žižkovem. 

V roce 1990 je nádraží znovu přejmenováno na Praha 
Masarykovo nádraží. Jeho význam postupně upadá a území stojí mimo střed zájmu. Definitivní odklon nákladní železniční dopravy v 80. letech, izolovanost od Hlavního nádraží a rostoucí orientace na silniční dopravu znovu otevírají diskusi o významu Masarykova nádraží a opět se objevují hlasy vyzývající k jeho zrušení. 

Mezi léty 2009 a 2014 bylo uspořádáno několik urbanisticko-architektonických soutěží na novou podobu území. V roce 2014 byl na základě mezinárodní soutěže vybrán návrh studia Zaha Hadid Architects. O zachování Masarykova nádraží bylo rozhodnuto ministerstvem dopravy v roce 2015, kdy byl schválen projekt železničního spojení letiště Václava Havla s centrem Prahy a Kladnem, které povede z Masarykova nádraží. 

Od září 2017 do května 2018 probíhal v území rozsáhlý archeologický průzkum související s připravovanou výstavbou. Nálezy, kterých bylo více než 240 tisíc a naplnily 663 banánových krabic, jsou datovány především do období od 2. poloviny 14. století do 17. století.